Nový zákon urychlí povolování obnovitelných zdrojů energie

Připravovaný zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie může výrazně přispět k rozvoji čisté energie a posílit energetickou soběstačnost České republiky. Nesmí však zapomínat na místní komunity ani na rizika spojená s ubývající kapacitou elektrizační soustavy.

Vláda schválila návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE), který si klade za cíl přispět k rozvoji fotovoltaických (FVE) a větrných elektráren (VTE). Návrh má zrychlit zdlouhavé povolovací procesy a poskytnout investorům i občanům větší předvídatelnost při plánování nových projektů.

Potřeba těchto změn je nepochybná. Přestože v posledních letech došlo k výraznému rozvoji fotovoltaických elektráren, stavba větrných elektráren stagnuje. Instalovaný výkon větrných elektráren dosahoval v roce 2024 pouze zhruba 352 MW. To je hluboko pod národním cílem 1,5 GW stanoveným pro rok 2030. Aktuálně tak pokrývá elektřina z větru pouze cca 1 % celkové spotřeby elektřiny v ČR.

„Pokud má Česká republika dosáhnout vyváženého energetického mixu s vysokým podílem obnovitelné energie, bez větrných elektráren se neobejde. Sluneční a větrné zdroje se totiž ideálně doplňují - když svítí slunce, obvykle nefouká, a naopak. Kombinací těchto zdrojů dochází k minimalizaci výkyvů ve výrobě a stabilizaci sítě,” vysvětlil Václav Prais, který se v  expertní skupině Frank Bold specializuje na oblast energetiky.

Rychlejší rozvoj v akceleračních zónách
Hlavní změnou, kterou návrh zákona přináší, je zavedení takzvaných akceleračních zón – předem vymezených oblastí pro stavbu obnovitelných zdrojů energie, ve kterých budou povolovací procesy rychlejší a jednodušší. Tyto zóny budou vymezovat zejména obce a kraje v rámci svých územně plánovacích dokumentací – územních plánech, zásadách územního rozvoje – a také ve specializovaných územních opatřeních.

„V praxi by to vypadalo tak, že před vymezením konkrétní oblasti proběhne odborné posouzení vlivu plánovaného rozvoje obnovitelných zdrojů na životní prostředí, takzvané strategické posouzení vlivů na životní prostředí neboli proces SEA. Toto komplexní zhodnocení provedené předem odstraní nutnost posuzovat každou jednotlivou stavbu zvlášť v rámci procesu EIA. To povolování obnovitelných zdrojů energie výrazně urychlí,” popsal Václav Prais s tím, že podle návrhu zároveň nebude možné akcelerační zóny vymezit v národních parcích a dalších oblastech, kde by rozvoj obnovitelných zdrojů představoval největší riziko pro životní prostředí.

Zkrácení povolovací procesy
Základním požadavkem evropského práva je, aby povolování OZE v akceleračních zónách nepřesáhlo 1 rok. Investorům a developerům obnovitelných zdrojů má proto zákon v akceleračních zónách přinést další významné výhody. Celková doba řízení o povolení záměru OZE v těchto oblastech by nesměla přesáhnout 60 dní od podání žádosti.

U menších fotovoltaických elektráren s instalovaným výkonem do 100 kW pak návrh počítá s ještě kratší lhůtou – pouhých 30 dní. Klíčovou novinkou je pak princip takzvané fikce souhlasu: pokud by úřad ve stanovené lhůtě nerozhodl, žádost by se považovala za automaticky schválenou a stavba těchto menších zdrojů by mohla pokračovat i bez formálního povolení. 

Akcelerační zóny a další nové způsoby podpory rozvoje obnovitelných zdrojů se do českého právního řádu dostávají v rámci iniciativy RePowerEU a směrnice RED III. 

Zapojení místních a zohlednění kapacity sítě
„Zákon díky řadě pozitivních novinek otevře cestu další modernizaci české energetiky, mohl by ale být ještě komplexnější. Obce a kraje například potřebují dostatečnou podporu, aby mohly akcelerační zóny kvalitně vymezit. Stejně tak krajské a stavební úřady musí disponovat kapacitou pro zvládnutí zrychleného režimu vyřizování žádostí,” připomněla Laura Otýpková, vedoucí týmu odpovědné energie expertní skupiny Frank Bold.

Rozsáhlé projekty obnovitelných zdrojů energie mohou výrazně ovlivnit život obyvatel v jejich sousedství – ať už jde o změnu krajinného rázu, zvýšenou dopravní zátěž během výstavby nebo jiné dopady. „Spravedlivé kompenzace by mohly tyto negativní vlivy vyvážit a zvýšit přijetí projektů místními obyvateli. Klíčovou roli budou hrát samosprávy, které by měly s občany komunikovat transparentně a proaktivně již od počátečních fází plánování, aby zajistily veřejnou podporu pro tyto důležité projekty,” doplnila Laura Otýpková. 

Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že výrobce elektřiny provozující větrnou elektrárnu bude platit poplatek 50 korun/MWh, ze kterého získá místní obec 98 % a zbytek správce, tedy například obecní úřad s rozšířenou působností. Stát tak chce posílit spolupráci mezi investory a místními obcemi. 

V návrhu ovšem chybí zohlednění současného stavu elektrizační soustavy. Zákon nijak neřeší, jak předejít vymezování akceleračních zón v oblastech, kde je kapacita sítě již nyní vyčerpána. Elektrizační soustava čelí značnému tlaku – mnoho projektů OZE už dnes čeká měsíce či roky ve frontách na připojení. Hrozí tak paradoxní situace: stát vymezí akcelerační zóny pro nové OZE, které však nebude možné připojit kvůli vyčerpané kapacitě sítě v dané oblasti. Bez koordinace s distributory elektřiny a provozovatelem přenosové soustavy může celý koncept akceleračních zón ztratit na efektivitě.

„Zmíněné dílčí nedostatky je ještě možné odstranit v Poslanecké sněmovně prostřednictvím pozměňovacích návrhů. Pro další rozvoj energetiky v Česku je klíčové, aby se zákon stihl schválit do podzimních voleb – v opačném případě totiž 'spadne pod stůl' a bude nutné jej znovu předložit,” uzavřel za expertní skupinu Frank Bold Václav Prais.